Ve středu 7.1.2004 jsme s Chipem vyrazili na noční ježdění v hlubokém sněhu!

(autor Chorche)

Protože se stalo nějakou mojí tradicí, že v zimě, když napadne hodně sněhu vyrážím v noci do lesů po okolí na takzvaný safari, dohodli sme se s Chipem že musíme nadílky sněhu využít ! Zatím jsem dycky safari podnikal jen s Rampou nebo sám. Jenže Rampa nemoch poněvač mu vyhnilo uchycení zadního okna a Chip zase chtěl poznat něco novýho. Účast přislíbil i Bahňák, kerej ale nakonec zklamal a nepřijel. Safari tomu říkáme proto, že v lese se v noci vyskytuje spousta sfiřátek, který rádi pózujou ve svitu reflektorů a nechaj se tak pěkně prohlídnout. Sou pěkně krotký a neutíkaj. Louka plná srnek je pro romantiky pěknej zážitek.

Domluvili sme se teda na 9 večer, já prohrabal na zahradě ve sněhu koleje abych vůbec s kokotkou vyjel z garáže (mam garáž na zahradě v kopci tak 25° a mam tam takový betonový pásy po kerejch tam vyjíždim). Na zahradě bylo tak 20 čísel sněhu a koleje sou dlouhý 20 metrů, taxem se docela zapotil. Když Chip dorazil, vyrazili sme na hřebeny do lesů. Nahoře bylo od 20 do 40 čísel sněhu a cesty byly většinou neporušený. Tak sme drandili po loukách a lesních cestách, točili se na místě do kola a podobně. První výjezd cca 800 metrů do kopce sme oba zváldli bez problémů. Auta sice lítali v kolejích od traktorů ze strany na stranu, ale s plnym plynem a rychlým volantem sme vyjeli. Pak sme vyrazili na mojí oblíbenou testovací trať, což je úzká cesta která se kroutí z hřebene dolu do údolí - dlouhá taky tak 800 metrů. Po obou stranách sou stromy, místama rokle na jedný straně a kopec na druhý. Dolu do údolí sme sjeli pomalinku bez problémů. Protože sem zatím cestu vždycky vyjel, říkal sem si, že tentokrát to taky klapne. A tak sme vyrazili opačným směrem zase nahoru. Až do půlky kopce všechno klapalo jak mělo. Jenže za půlkou byl svah už poměrně prudší a zařazená jednička na redukci nebyl ten správnej kvalt - jeli sme moc pomalu a tak se za protáčení všech kol zastavila nejdřív moje kokotka a pak i chipova, kterje jel za mnou. Jakýkolif pokusy o znovurozjetí se končili jen pomalým sunutím se pospátku dolu z kopce. Chip to komentoval nějak jako "sáňky samochodky" . Nezbylo než vylízt z aut a zapojit do práce lopatu. Chip odhrnul závěje sněhu ( v rygolech mohlo bejt těch 40 čísel), ale kokotka se stejně nehla. Tak mě zkoušel tlačit, prohrabal sem se až na hlínu, ale krom pálící se gumy to nemělo žádnej efekt. Nadával sem si, že sem doma nechal ruční naviják a zapřísahal se, že pořídim elektrickej. To by byla potom brnkačka… Nakonec sme oba zcouvali asi padesát metrů nazpátek na mírnější stoupání . Couvání nebylo zrovna příjemný, protože se auta vesměs sunula nekontrolovatelně se zastavenýma kolama ve tmě nebylo navíc nic vidět, takže sem dycky jen čekal nějakej náraz do stromu… Naštěstí sme fšechny minuli. Konečně se nám podařilo zase rozject dopředu a překonat kritickej úsek. Už sem byl skoro na vrcholku stoupání, když mě klopená zatáčka hodila do rygolů s navátým sněhem. A tak sem zase zapad. Chip zastavil těsně za mnou. A situace se opakovala. Lopata, tlačení, ale tentokrát sme z autem nehli vůbec. Po chvíli se ale najednou gde se vzala tu se vzala z lesa vyloupla skupinka mladejch grínpís hipísáků. Nejdříf sem si řikal "a sakra, ty nám daj, že tu plašíme sfiřátka", ale kupodivu to maníci a jedna maníčka vzali v pohodě a nabídli se, že pomůžou. A tak se vopřeli vo mojí kokotku a společnejma silama jí z rigolu dostali. Popojel sem ještě kus dál na mírnější stoupání a šel řešit Chipa. U něj se ukázal problém se zapadnutím ještě horší. Ani s nasazením všech sil hipísáků a mejch sme Chipovym autem nehli. Po marnejch pokusech nakonec Chip podniknul ryskantní couvání až do pozice odkaď sme se rozjížděli předtim. A světe dif se, rozjel se a vyhrabal nakopec až k mý kokotce ! Auto sice lítalo jak hadr na holi, ale poctatný bylo že sme se z toho dostali. Hipísáci jaxe ukázalo si vyrazili v noci pěšky z Prahy do Berouna a malinko se stratili. Taxem jim na oplátku ukázal v mapě jejich pozici a poradil nejlepší a nejkratší cestu směr Karlštejn a Beroun . Byly docela vysmátý a zážitek brali jako zajmavý spestření svýho putování. Jenom se děsně divili, gde se vzali v noci uprostřed lesa a sněhu dvě auta. Trochu nechápali naší úchylku se trmácet dobrovolně v takovym marastu. Původně mysleli, že sme se taky stratili… J Nicméně my s Chipem zas nechápali proč se něgdo vydá v noci pěšky 40 kiláků přes lesy, takže sme si byly vlastně kvit… Popřáli sme si vzájemně štastnou cestu, slíbili zajít něgdy na pivo a rozloučili se.

Pak sme ještě chvíli jezdili s Chipem po cestách a loukách a po zastávce u pískovny vyrazili k domovu. Chip dorazil domu někdy o půlnoci, já dřív. Myslím že akcička stála za to a vyblbli sme pěkně. Ramena mě od tlačení bolej ještě teď… Nakonec jen dodám, že tentorkát se sfiřátka nekonali. Pravděpodobně je totiš zlý mylsifci už povraždili L ! HANBA !

Fotky bohužel nejsou, jelikož byla tma jak v ….