|
 Úvod
|
|
"Sedmý
Humpolecko tentokrát bez Humpolce aneb Houbový " 14.-16.9.2007
(autor
Káfič)
Tak tahle akcička byla myslim velmi
povedenou, a to z pohledu offroudních tras, kupou hub a sqvělýho
počáska. Začalo to v pátek 14týho kdy přislíbila příjest většina posádek. Na
drobný potíže s domluvou času odjezdu a nehody na dálnici D1, kde
vyhořel u čerpačky na 33
kilometru kamion a my čuměli hodinu f koloně, proběhlo
vše v celku hladce. Při příjezdu tří posádek z pražskýho směru asi
v půl jedenáctý večer, už na místě bylo skoro fšechno osazenstvo. Proběhlo
uvítání a představení kdo se neznal nebo nepoznal a hurá na zkouknutí
proběhlejch akcí na noťasu. Pak se většina z nás šla ubytovat a ulehnout
k spánku spravedlivých. Pár z nás ještě probíralo strategiji asi do
dvou do rána s pomocí lahvovejch géček. V sobotu sme se probudili
zhruba v půl devátý a proběhla očista a nějaká ta flákotka
k snídani. Dorazili zbylí posádky a byli sme komplet. Tzn. deset aut,
z toho jedna krásná jotice BJ 40 s Padouchem a hajluxka
s Tomecem, jináč všecko ranři. Když se z komatu probral i Alfoc,
mohli sme směle vyrazit. Protože má Luky dobrý známosti, vobědnal na páteční
večer déšť a v sobotu a neděli už krásně slunečno. Byla teda cesta na
sobotu krásně promáčená a řádně zabahněná. Paráda! Tuhle vysočinu s náma
bylo i dostatek dravý zvjeře. Radesova labradořice Megí, Čipůf trhač Riči,
Infernitsův Sam a Káfičova pani J. Před
sobotním odjezdem se stačila ještě Megí pořádně zabahnit v místní kaluži,
aby to měl f autě Rades hezčí a mohlo se vyrazit. Pár lesních cestiček a
konečně první zátěžová zkouška našich strojů. Přes cestu byly stromy a jak
bejvá dobrym zvykem – sqvěle Luky improvizoval. Vyjedem škarpu nahoru a lesem
na louku. Tady někde myslim začala první pořádná houbová epidemije. Všichni
sme sbírali jak posedlý roční nežravostí a to všecky druhy bez vyjímky. Fakt
nádhera. Houby se skutečně nechali sbírat z auta. Ostatní pomalu
zdolávali onu škarpu do lesa. Víceméně bez problémů až asi na Čipa, kerej f
tu chvíli ještě nevěděl, že zapomněl ufouknout gumy a pokoušel se kopeček
zdolat asi se třema atmosférama na každý pryži. Rades poznával limity svojí
nový tojotky a netajil se radostí že škarpu vyjel bez zaváhání. Tak
prokličkovat les, nachytat do auta ženský posedlý sbíráním hub a jede se dál.
Určitě dalším úsekem kerej stojí za zmínku, je improvizovaná cesta přes
slunečnicovou loučku, do lesa, přes škarpu a trialem na louku. Tady sme se
trochu zdrželi, páč hned při prvním prozkoumávání tam Luky zapat. Trochu
nesmyslně vyrazil Johnny na záchranu Lukáše, kde zapat hned vedle a měl vo
zábavu postaráno. Když auto odstrkal ke straně, moch tam vjet někdo
s navijákem. Byl to Padouch se svojí čtyrycítkou. Tomu se to teda taky
nepovedlo vyjet, ale s pomocí navijáku problém vyřešil elegantně. Projel
lesním trijálkem a čumákem dolu zaparkoval a rybařil nás postupně nahoru.
Tedy Lukyho. Johnny stále bojoval se škarpou a dostal se s ranrem až
někam do vjetvovýho světa. Tak jel skusit štěstí další pilot. Byl to náš
vůdce Chorche. Po boji ale bohužel taky škarpu nezdolal a musel využít
Padouchova výtahu. Postupně nám dalším škarpu hezky sráželi nárazníkama a
tažnejma, takže se drastickej kopeček zmírnil. Po povedeném vyhrabání
Johnnyho ze světa vjetví, jal se škarpu pokořit znova. Když to nešlo ani tak
ani tak, vzdal to. Byl ale tak kravsky, že byl Padouchůf naviják nepoužitelnej.
Přijel mu teda na pomoc náš známej vytahovač z průserů – Tomec a jeho
zašpérovaná hajluxka s tuhejma. Vytách Johnnyho a oba vyjeli trijálkem
na louku. Protože už sme měli po předchozím řádění dravců škarpu
mírumilovnější – projeli sme ostatní f pohodě a klidu. Ženský moc naše
rybaření neuchvátilo a věnovali se … no čemu asi… jo houbám…
Byli sme teda všicky na louce a
začali trochu kníkat hlady. Jeli sme teda najít vhodný místečko a cestou sme
ještě zvorali pár cest a zkoukli trosky u Chřenovic. Takže bylo vlastně
zadostiučiněno i kultuře. Tady zjistil Johnny s Čipem nedostatek příliš
nafouklejch pryží a kola ufoukli na terénní atmosféry. Poté prudšim kamenitym výjezdem vyrazili
kupředu šecky posádky a zabydleli se na louce, kde sme dali vobýdek
z vlastních zásob .
Po vobjedě sme zase vyrazili směr
offroudních tras. Naštěstí sme dali voběd na louce, takže houbama posedlý
sběrači měli taky pauzu. Bylo zajímavý při průjezdech okolníma vesnicema,
pozorovat reakce obyvatelstva. Myslim, že starší občani měli hrůzu, že se
vrátil wermacht. No sranda. Dalším myslim zajímavym úsekem byl přejezd
potůčku, kde sme se taky dostatečně vyblbli. Tady měl menší problémy snad jen
Padouch a Rades. Plno senzace chtivejch fotografů má jistě mraky fotek z tohodle
místa. Pravdou je, že Rades nám ukázal parádní číslo s jednim kolem ve
vzduchu. Při pomoci zatlačit se mi pak trochu škodolibost vymstila a získal
sem trochu bahna, kerý mi nalítalo snad všude. Ještě že nemam vlasy, páč bych
byl asi moc hezkej f tuhle chvíli. Jak jinak – ženský sbíraly vo 106 a pomalu už si začali
houby vybírat a nechávaly bapky bez pofšimnutí. Po projetí ostatních sme dali
ještě lesní trijal a hodiny už se nám nějak moc pošoupli, tak sme razili směr
tábor. Píšu tábor, páč sme v jednom takovym byli fšichni naposled snad
jenom v dětství, kdy se nás rodičové elegantně zbavovali a my sme si tam
tejden zabejvali vejmyslama vychovatelů. Nicméně teď to bylo lepší, páč byl
tábor s několika chatkama náš „důchodců“. Pár posádek jelo vykoupat auta
do nedaleký řeky Sázavy a ostatní se jali přípravy ohně a popíjení pivek a
podobnejch pochutin. Večer byl hodně pohodovej. Vopejkání buřtíků, pifko,
sranda. Klábosilo se vo fšem možnym a vybavení trempové dokonce vyndali gril
a soukromničili si s naloženym masíčkem. Ještě lépe vybavení táborníci
vyndali vodku a džimbíma. Kolem ohně řádila megí a Sam. Parádně sme se
najedli a popili. Opustilo nás pár posádek, respektive tři, ale zábava u ohně
neuvadla. V nedělní ráno začal úklid svěřených prostor. Já osobně se k
úklidu připojil až pozdě a hlava mi chtěla prasknout. Kombinace brufejnu,
kafe a chleba s paštikou mě dala trochu do normálu. Odjezd. Naložení už
jenom runeři vyrazili na poslední poježdění. Po projetí Sázavy nás opustil
Infernits a nás zbylejch šest aut se vydalo do místních chvostů. Houbová
posedlost trošku opadla, protože už všichni měli hub až nad hlavu. Sbírali se
už teda jenom „hezcí kousci“. Luky vymejšlel cesty tam kde nebyli a tak sme
se zase nikdo nenudil. Trochu nám potrápil nervy při přejezdu vlakovejch
kolejí, kde nebylo ani na jednu stranu pořádně vidět. Chorche zaftipkoval a
auto mu při přejezdu chcíplo. No jelo se dál necestou, kerá nás trochu
zaměstnala. Hned za ní přišel malej odpočinek a megí využila Sázavu ke svýmu
blahu a hupsla do ní. Luky utrpěl menší škodu na zadnim blatníku a světle. Další
zastáfka byla pro menší oběd. Zbytky zásob sme snědli raz dva a jelo se dál.
Další nás čekala projížďka lesem kde cesty končili každou chvíli. Chvilkový
zmatený projíždění mezi stromama bylo fajn. Po chvíli sme přijeli ke kamenitý
cestě. No kamenitý… spíš, že mraky mega šutrů vypadalo jako cesta. Tam byl
další zajímavej okamžik. Všichni to ale bez újmy na autech přežili a lesním
trijálkem se mělo vyjet na louku. Luky našel takovou nejschůdnější cestu mezi
stromama, ale druhej jezdec Chorche si voběvil vlastní. Výsledkem byla skoro
propíchnutá hlava klackem, kerej mu do auta nastoupil skulinou v šíbru.
Dalšíma stezkama sme se dostali ke kostelíčku nebo spíš kapličce, gde
uskutečnil Luky s Efčou svůj sňatek před rokem. Zamáčkli slzu a bez
bázně pozemek u kaple prokrosili svejma autama. To už se pomalu schylovalo ke
konci letošní Vysočiny. Na parkovišti sme pak ještě probrali pár slov a
vyrazilo se domů. Cestou do Prahy jsme se ještě stavěli u vodní nádrže, kerá
prej zásobuje Prahu pitnou vodou a jako matonka to fakt nevypadalo. Spíš jako
peprmitovej likér. Na dálnici sme ještě dali u čerpačky pár dobrot a slov a
jelo se pak nadobro domu. Chorchový dvačtyřce sem sotva stíhal. Auto se mi po
Vysočině asi trochu unavilo a myslim, že šecky posádky na tom byli podobně.
Večer pak tušim, že většina z nás čistila, krájela a žrala houby,
kerejch bylo fakt neskutečně hodně. Co s tim budem dělat nevim, ale co
vim tak to je, že tahle akce stála fakt za to, a že dík nás fšech určitě
Lukáš sklidil (nejen dík, ale i dvě kila za ubytování J). Prostě bomba a nemůžu se dočkat
aš pojedem na další akci. Máme zase na autech co ladit a zbrojit, tak myslim,
že další akce bude vychytaná po technickejch stránkách luxusně. Díky Lukymu,
díky všem zůčastněnejm a zase brzo naviděnou!!!! Jo a přeju dobrou chuť!
Káfič
Fotky jsou zde
Zpět na akce
|
