Ve dnech 6.-8. června se jela Baja Slovakia a Gábi byla u toho !

(autor Gábi)

BAJA SLOVAKIA – Z pohledu Hračkota teamu

Ve dnech 6.-8. června se jel na slovensku blízko města Senica další závod ze seriálu Mistrovství české (a slovenské) republiky Cross Country Rally – Baja Slovakia. Tento závod je považován za nejtěžší a rozhodně nejrozsáhlejší v rámci tohoto seriálu, zhruba 300 km měřených rychlostních zkoušek (1.etapa v sobotu 185km RZ, 2.etapa v neděli120km RZ + první RZ v pátek – prolog 8km). Trať vede převážně poměrně hlubokým pískem, občas po písčitých lesních cestách, vzácností nejsou výjezdy a sjezdy z písečných dun (obzvlášť jeden speciální, kde po prudké zatáčce doprava je najednou asi 30m kolmo dolů díra kamsi, což je bezva obzvlášť v noci) a hluboká písečná pole, kde jakmile auto zpomalí, tak prostě zastaví a na řadu přicházejí lopaty, nájezdy apod. Za všechny posádky, které někde zapadly, včetně nás, chci poděkovat hlavně divákům, kteří pomáhali jak mohli a jejich pomoc je neocenitelná.

Takže to byl krátký obecný úvod, jak vypadal letošní druhý (pro nás první, ale rozhodně ne poslední) ročník baji. Osobní zážitky a pocity z tohoto závodu jsou obávám se nesdělitelné, ale pokusím se je aspoň přiblížit.

Rozhodnutí jet slovenskou baju bylo poměrně impulsivní, hodně nám pomohl CFOR tím že nám jako leštěnkám chtěl zrušit RZety a my přece jenom tíhneme spíš tímhle směrem, než k trialům.Takže jsme začali uvažovat, že zkusíme jezdit cross country, což pro našeho 4runnera Hračkotu je přirozenější prostředí, než těžký terén v trialech. Původně jsme se chtěli na baju jen podívat, ale ředitel cross country Marek Chytka (Marku díky) nás přesvědčil, že když baju která má koeficient 2 nepojedeme, tak už nemáme šanci na celkové umístění. Takže jak už to bývá slovo dalo slovo a poslali jsme přihlášku. Přípravu jsme pojali jako opravdu velký závodní tým, což je u leštěnky celkem legrační, ale vyplatilo se nám to.Měli jsme s sebou 3 sady pneu (proto jsme neudělali žádný kolo) a plný auto náhradních dílů (proto auto nic nepotřebovalo, akorát z nudy si mechanici cvičně vyměnili alternátor). S přípravou jsme začali tentokrát včas, asi 3 týdny před závodama, skončili jsme jak už to bývá v půl šesté ráno 6.června, hodinu před odjezdem na slovensko.

Nicméně jsme vyrazili, dorazili, odstartovali a odzávodili, a naprosto proti všem předpokladům i vyhráli, respektive byli jsme třetí. O to víc je pro nás ten pohár cenný, že jsme tam jeli s tím,že budeme spokojeni, když závod dojedeme.

Pro mě osobně to byl určitě zatím největší řidičský zážitek a myslím, že nás to i jako tým posunulo někam dál, náš pohled na závody se hodně změnil. Přece jenom, ať si říká kdo chce co chce, ale 300 km je 300 km, 50° v autě je 50° , v servisu je přestávka před časovkou třeba 10 minut, to se nevyplatí ani sundat si helmu a člověk tak akorát stihne vystoupit z auta, napít se, mechanici zatím vymění filtry, zkontrolují podvozek, vyčistí chladič a už zase sedíš za volantem, startuješ, mechanici zaklapnou kapotu a jedeš, oči přilepený k itíku, stopkám a GPSce. A to jsme jenom leštěnka, jaký to asi musí být s T2 ?

Kolegové leštěnkáři, zkuste to taky, fakt to stojí zato.

Závěrem bych chtěla moc poděkovat všem, kdo nám pomohli, především týmu, mechanikům, Hopovi a Dušínovi, Zuzce. A taky kamarádům – sponzorům, Mirku Pažoutovi za tlumiče, Zdeňku Němečkovi za kola a podporu, Jirkovi Hlavinkovi za pneuservis, Kubovi za centrálu, která nám hodně pomohla a především Fugasovi za kompresor, díky kterému jsme dojeli a za vozejk, bez kterého bychom neodjeli, Pavlu Kalovi za neocenitelné rady a taky spolujezdci Viktora Chytky, který nevím jak se jmenuje, ale vysvětlil nám itineráře a jízdní výkazy, bez čehož bychom se ztratili už na prologu a všem ostatním, kteří nám drželi palce.Díky.

Gábina Procházková